Lekce 1: Kroky k vytvoření úspěšné prezentace
Obsahem úvodní lekce je seznámení studentů s jednotlivými kroky směřujícími k úspěšnému prezentování výstupů maturitní práce.
Kapitola 1: Prezentace maturitní práce a MS PowerPoint 2007
Vyhneme se složitým empirickým definicím pojmů prezentace a nastíníme si jen ve stručnosti to, co budeme potřebovat k prezentování maturitní práce. Prezentaci tedy můžeme k tomuto účelu pojmout jako obsah obhajoby maturitní práce doplněný souborem podkladů, které budou ve větší míře tvořit obsah jednotlivých snímků elektronické prezentace. Kromě této prezentace mohou podklady k obhajobě tvořit např. fólie pro zpětný projektor, poznámky, technické výkresy a dokumentace, apod.).
- přednášejícího, řečníka, toho, kdo práci obhajuje,
Osoba řečníka je nejdůležitějším objektem zájmu zkušební maturitní komise – její členové vnímají přednášejícího, elektronická prezentace pouze doplňuje jeho sdělení.
Kapitola 2: Stanovení cíle
Stanovení cíle prezentace je nejdůležitějším dílčím krokem. Při obhajobě maturitní práce je cíl jasný a zřejmý – obhájit maturitní práci. Další úroveň při stanovení cíle je, jak chceme práci obhájit – může to být „o fous“, ale současně můžeme příjemně překvapit a převážit jazýčky pomyslných vah na naši stranu. Nepodceňujme proto přípravu na prezentaci a obhajobu práce – občas se stává, že šikovný obchodník dokáže prodat i krásné počasí a nešika své zboží neudá, byť by ho dával zadarmo.
Publikum si vytváří názor na řečníka během prvních 120 vteřin. Uděláte-li během této doby na publikum špatný dojem, můžete ztratit důvěryhodnost a efektivita předávání informací v průběhu obhajoby se může výrazně snížit. Úspěšná prezentace může být jen taková, kterou máme pečlivě připravenou a máme ji pevně pod kontrolou.
Musíme si v této fázi uvědomit, komu je prezentace určena – ve zkušební komisi (tedy v publiku) jsou přítomni lidé, kteří hodnotí náš výkon komplexně, přičemž jsou zde v podstatě rovnoměrně zastoupeni odborníci, kteří o tématu našeho bádání ledacos vědí (a většinou více, než my), a na druhé straně pedagogové, kteří učí všeobecně vzdělávací základ, a naše „odbornost“ je jim na hony vzdálená. Prezentace by tedy měla být jakousi úlitbou, kompromisem, aby odborníci slyšeli to, co chtějí slyšet a aby i ostatní si odnesli pro ně nové užitečné poznatky.
Kapitola 3: Struktura a obsah prezentace
Struktura prezentace se skládá z vyjádření bodové osnovy s pořadím snímků. V podstatě kopíruje v menší nebo větší míře obsahovou strukturu maturitní práce s tím, že si musíme ujasnit, co v práci je důležité, původní, přínosné natolik, že to při obhajobě musíme podpořit záznamem na snímku. Velmi zjednodušeně lze vytvořit analogii se situací, když si na přednášce děláme poznámky. Nevypisujeme si řeč přednášejícího doslovně, ale snažíme se ve stručnosti zachytit hlavní myšlenky tak, aby nám bodová osnova byla oporou při zpětném si vybavování probírané látky.
Obsahová náplň jednotlivých snímků by měla posluchači v tištěné podobě sloužit jako stručný zápis hlavních bodů prezentované problematiky. Přednášejícímu (tedy nám, kteří obhajujeme práci) jako vodítko, abychom neztratili souvislosti. A současně jako něco, čím se můžeme blýsknout a zdůraznit jedinečnost toho, co jsme zjistili, vyzkoumali, spočítali, ověřili a publikovali ve své maturitní práci. V žádném případě tedy prezentaci nečteme (v publiku jsou lidé, kteří číst zcela určitě umějí), ale hovoříme zpaměti a bodové odkazy jasně, zřetelně, gramaticky správně a s patřičnou intonací komentujeme.
Kapitola 4: Vzhled prezentace
Do úpravy prezentace patří především design snímků – pozadí, barvy, formátování, animace. Mějme vždy na paměti, že méně znamená mnohdy více. Technická úroveň softwaru nám dává při tvorbě elektronické prezentace přímo neskutečné možnosti, takže můžeme kromě vlastního textu a grafů, tabulek, klipartů a jiných objektů vkládat zvuky, videosoboury, animované objekty. Proto musíme obzvlášť dbát na to, aby nás „technika nepřeválcovala“ a aby se nestalo využívání technických možností samoúčelným. Na pestrobarevném bohatě členěném pozadí zcela zanikne jakýkoli text, a pokud upoutáme pozornost posluchače nějakým výstředním obrázkem, už se nám ji zřejmě nepodaří vrátit zpět k tomu, co chceme vyjádřit.
Doporučujeme tedy
- zvolit decentní pozadí snímku (případně s nějakým motivem, který se vztahuje k tématu – ozubené kolo – technika, apod.) – stejné pozadí je vhodné zachovat u všech snímků (univerzální je modré pozadí);
- zvolit barevné schéma, jednotný vzhled grafiky, barev a písma – je-li každý obrázek zcela jiný a vzhled grafiky není v jednom duchu (tedy, jak se říká, „každý pes – jiná ves“), první otázka posluchače bude, odkud jsme to vlastně ty obrázky okopírovali;
- pozor na barevný kontrast písma a pozadí – čím větší, tím lepší – uvědomme si, že to, co vypadá přijatelně na monitoru počítače, nemusí být zřetelné při promítání na plátno nebo na projekční tabuli. Je vhodné, máme-li tu možnost, si prezentaci zkusit promítnout předem a nechat si nějaký čas k možným úpravám. Použijeme-li šablonu a styly, není problém operativně změnit barvy ve velmi krátké době;
- před použitím animací, zvuků a efektů si několikrát kriticky položme otázku, zda skutečně použití toho nebo onoho prvku pomůže prezentaci nebo to bude jen na obtíž posluchačům. Když například dvouřádkový odkaz bude přilétat písmenko po písmenku z různých stran, písmenka budou rotovat kolem své osy a cestovat po ploše obrazovky, takže se bude odkaz vykreslovat třeba dvě minuty, určitě to zcela rozhodí pozornost posluchače tak, že nejen nebude vědět, čí je, ale ani kde a proč tu je.
- pravidlo 6 x 6 = šest řádků na snímek a šest slov na řádek. To je samozřejmě optimální stav – pokud se pokusíme ho dodržet, dá to sice hodně práce a přemýšlení o každém slově, ale prezentace bude vypadat dobře. Představte si třeba prezentaci, kde je na jednom snímku patnáct řádků s patnácti slovy na každém z nich (s ohledem na to musíme pak upravit i velikost písma) a na dalším snímku nám vyjdou pouhé tři řádečky o hustotě pěti slov. Pokud je promítneme v těsném sledu za sebou, bude každý z nich jakoby z jiného světa, z jiné prezentace.
- čitelný font písma – v žádném případě nelze doporučit žádná ozdobná písma, patková písma nebo rukopisná písma. Nejvhodnější jsou bezpatková písma – Arial, Tahoma, Calibri (to má MS Office ve svých aplikacích nastavené jako výchozí písmo). Neměňme v prezentaci fonty písem – maximálně únosné je použití řezů písma jednoho fontu (Bold – tučný řez, Italic – kurzíva). Když není vyhnutí, v krajním případě lze použít dva fonty písma – na tak malé ploše, jakou je snímek prezentace, však nelze toto doporučit. Velikost písma volíme s ohledem na dobrou čitelnost 24 a větší;
- text je vhodné členit do bodů, frází, odrážek – ne do vět (souvislou větu použijeme pouze v případě definice);
- na každý snímek maximálně jeden nadpis.
Kapitola 5: Příprava na prezentaci
- Příprava příkladů a odpovědí na možné dotazy
Předpokládejme, že se nám podaří při prezentování zaujmout publikum. V tomto případě musíme očekávat otázky. Při obhajobě maturitní práce otázky můžeme čekat zcela jistě, a na rozdíl od prezentace, předváděné mimo prostory školy, budou tyto otázky směrovány směrem k odborné části naší prezentace. Je proto vhodné si vždy, když dokončíme snímek, položit otázku – „Na co se mě ještě můžou zeptat?“ Zkusme si prezentaci cvičně předvést před kamarády – budou-li kolegiální, určitě nás upozorní na slabá místa. Všetečnou otázku můžeme uspokojit pouze vyčerpávající odpovědí nebo vhodně zvoleným příkladem. Každý jiný způsob nám ubírá body, zdrsňuje třecí plochy a zmenšuje pravděpodobnost úspěšné obhajoby.
- Přednesení prezentace před publikem
Více lidí více ví a lépe vidí chyby, kterých se dopouštíme. Jako publikum si je třeba zvolit známé, o nichž víme, že si z nás nebudou tropit legraci. Nebo na nás nebudou zbožně zírat a přitakávat naprostým nesmyslům, které budeme prezentovat. Nejlepším publikem je kamarád spolužák, který bude rovněž obhajovat práci a kterému budeme moct jeho pomoc stejnou službou oplatit. Zkuste se taky zeptat někoho mimo obor, zda prezentaci rozumí – to může pomoct eliminovat některé slanové nebo žargonové výrazy („vyresetovat“, „nabootovat“).
Kapitola 6: Kontrolní otázky
- Čemu říkáme pravidlo 6 x 6 při tvorbě prezentací?
- Jaké typy písma jsou vhodné pro tvorbu prezentací?
- Kolik nadpisů volíme na jeden snímek?
- Jaká minimální velikost písma je doporučována při tvorbě prezentací?
Kapitola 7: Cvičení
- Vytvoř si zkušební prezentaci o 6 snímcích na zadané téma a využij zásad správné tvorby (velikost písma, pozadí, kontrast, pravidlo 6 x 6 atd.).
Kapitola 8: Autotest
- Vyber chybnou odpověď - text na snímku prezentace členíme:
- Pravidlo 6 x 6 znamená:
- Animace, zvuky a efekty používáme při tvrobě pezentace:
- Grafy a diagramy
Lekce 2: Zásady tvorby elektronické prezentace
Obsahem této lekce je seznámit se s jednotlivými zásadami tvorby elektronické prezentace.
Kapitola 1: Shrnutí zásad elektronické prezentace
Při přípravě prezentace stručně heslovitě rozvrhneme "bodový" scénář, v němž si ujasníme nezbytný počet snímků a heslovitě vyjádříme jejich obsah. Pokud přesáhne u běžné prezentace počet snímků číslo 15, projdeme znovu prezentaci a u každého snímku si samostatně řekneme, zda je nezbytné, aby v této podobě snímek v prezentaci byl. Pokud se nám nepodaří po této "korektuře" počet snímků snížit, přistoupíme k další fázi, v níž si u každého snímku nahlas řekneme, co by se stalo, kdyby právě tento snímek v prezentaci nebyl. Pokud si odpovíme, že nic nebo nic moc, snímek odstraníme.
- atraktivní materiál, pestrost – grafika, multimédia (s mírou)
Atraktivnost materiálu zvyšuje do značné míry pozornost posluchačů. Pokud je dokážeme zaujmout účelnou grafikou, která musí souviset s projektem nebo multimediálním souborem (například řez motoru s rozfázovanými pohyby pístu, apod.), můžeme tím prezentaci výrazně pomoci.
Přitom je třeba dbát na:
- jednoduchost
- volbu velikosti písma
- zjednodušení textu pomocí odrážek nebo krátkých vět
- omezení číselných údajů na snímku na nezbytnou míru
- podpoření názornosti pomocí obrázků
- popisky grafů a diagramů musí být pochopitelné
- pozadí snímků má být nenápadné a konzistentní
Pozadí snímků nesmí rušit a musí být výrazně kontrastní k textu. Pokud si vytvoříme šablonu prezentace a budeme pracovat s PowerPointem standardním způsobem, je možné pozadí hromadně u všech snímků přeměnit, pokud zjistíme, že je prezentace na plátně nebo interaktivní tabuli hůře čitelná.
- kontrola pravopisu a gramatiky
Snad nic nedokáže prezentaci degradovat více, než pravopisná nebo gramatická chyba. Nikdo není neomylný a překlep nebo chybička se může vloudit (například při zapnutých automatických opravách se nějaký výraz může automaticky opravit podle slova, které je uloženo ve slovníku programu), když však jdeme s kůži na trh a prezentujeme na veřejnosti, musíme si výstup pozorně přečíst. Ještě lepší varianta je konzultace s kolegou, popřípadě korektura textu odborníkem.
- správné načasování
Každý nový snímek musí dát posluchači možnost přečíst si informace a dostatečně je vstřebat. Komentář prezentujícího obsahuje jen rozšiřující a prohlubující údaje ke snímku - to nejdůležitější je napsáno. Posluchač však není schopen v "jednom zátahu" soustředit pozornost na problém. Zkusme si dát trošku jiný příklad - posloucháme-li hudbu, nejsme schopni delší dobu soustředit pozornost jen na hudební materiál. Už po několika vteřinách nám myšlenky "uletí" jinam. Podobně je tomu i při vnímání technického problému. Proto v prezentaci vždy po několika snímcích dáme posluchači příležitost k odpočinku - vložíme "prázdný" snímek, "obsahovou vatu" - tedy něco, co souvisí stoprocentně s tématem, je atraktivní a zajímavé, ale nevyžaduje maximální koncentraci posluchače.
Pokud potřebujeme dát posluchačům určité podklady, materiály, prospekty v papírové podobě, udělejme to až na závěr prezentace. Většina posluchačů by totiž zcela jistě začala materiály procházet a jejich pozornost by byla rozptýlena nežádoucím směrem.
Ještě jednou se vrátíme k prvnímu bodu zásad - nebojte se škrtat, zestručňovat. Vše nadbytečné musí být odstraněno. Prezentace má pouze nastínit zkoumaný problém, seznámit s výsledky bádání a atraktivní formou nasměrovat posluchače k tomu, aby si maturitní práci přečetl celou. Prezentace je jakousi "třešničkou na dortu" a srovnání s reklamou na nějaký výrobek není asi od věci. Reklama také nenahrazuje uživatelský manuál výrobku, ale zdůrazňuje jeho přednosti a její snahou je podnítit zájem zákazníka o nabízený výrobek.
Kapitola 2: Kontrolní otázky
- Jakým způsobem můžeme podpořit celkovou názornost prezentace?
- V jaké míře užíváme číselné údaje v prezentacích?
- Jaké volíme pozadí snímků v souvislosti s barvou písma?
- Kolik snímků byste zvolili na prezentaci v časovém rozsahu cca 15 minut?
Kapitola 3: Cvičení
- Vytvoř prezentaci o cca 8 snímcích na téma, které sis vybral pro svoji maturitní práci.
Kapitola 4: Autotest
- Mezi barvou pozadí a písma
- Pozadí snímku má být:
- Text do jednotlivách slidů
- Číselné údaje
- Počet snímku v prezentaci
Lekce 3: Zásady správného prezentování
Obsahem této lekce je seznámit studenty s jednotlivými zásadami správného prezentování, poukázat na nejčastější chyby při prezentování a napomoci jim zvládnout trému.
Kapitola 1: Shrnutí zásad správného prezentování
- dostavit se na místo s dostatečným předstihem
Prostředí, ve kterém máme prezentovat, může zásadním způsobem ovlivnit naše vystoupení. Zcela jistě se bude jinak prezentovat ve školní učebně a jinak v prostředí velkého kongresového sálu pro několik set lidí. Bývá proto vhodné pobýt na místě, kde se má kýžená prezentace odehrávat určitou chvíli, vymezit si prostor, ve kterém se budeme pohybovat. V případě, že budeme nuceni mluvit na mikrofon, bývá vhodné se s touto technikou předem seznámit, vyzkoušet si dostatečný odstup od mikrofonu, zvyknout si na to, že zvuk vychází z reproduktorů, apod. Nezřídka dokáže prostředí a zvuková technika rozhodit vystupujícího tak, že v okamžiku zapomene, co chtěl říci a vystoupení může skončit absolutním fiaskem.
- zkontrolovat funkčnost technického zařízení
Promítáme-li připravenou prezentaci na cizím neznámém zařízení (což je zřejmě většina případů), musíme nezbytně předem zkontrolovat jeho funkčnost. Ne všechna zařízení jsou kompatibilní, komunikují spolu navzájem a to, co funguje ve spojení dvou přístrojů, nemusí nezbytně fungovat u jiných dvou.
- překontrolovat funkčnost prezentace na jiném počítači
Totéž platí při přenosu elektronických dat do jiného počítače. Stačí jiná verze nebo jazyková mutace programu a výsledek naší práce může být nepoužitelný. Dobrá rada - zálohovat na několika médiích, pod různými názvy a pokud možno v několika formátech. Aby byla jistota stoprocentní, je nejlepší prezentovat na vlastním notebooku, kde máme prezentaci odzkoušenou.
- vypnout spořič obrazovky
Nepříjemné okamžiky nám může způsobit i nastavení monitoru notebooku -pozor na spořič obrazovky. Ten se může objevit v závislosti na nastavení se zpožděním několika minut. Stejně tak může notebook přejít do úsporného režimu. A tyto pastičky sklapnou s ohledem na zákon schválnosti zrovna v nějakém klíčovém okamžiku, kdy to nejméně čekáme. Je vhodné najít v etapě přípravy všechna možná rizika, pojmenovat je a snažit se je z co možná největší části eliminovat.
- připravit se na dotazy posluchačů
Musíme předpokládat, že pokud se svou prezentací posluchače zaujmeme, bude se chtít v závěru na něco zeptat, popřípadě se vyjádřit k některým skutečnostem, které jsme uvedli. Na to musíme být předem připraveni a v této chvíli se stáváme jakýmsi moderátorem námi řízené diskuse. Je-li to jen trochu možné, snažme se zmanipulovat publikum tak, že jim nenásilně vnutíme otázky, na které chceme odpovídat. Nebo si naopak vezmeme příklad z politiků a diplomatů, kteří na jakoukoliv otázku odpoví to, co odpovědět chtějí. Musíme dbát na to, aby se debata nerozmělnila a nevymkla se nám z rukou.
- prezentace se nečte
Protože jsme se problémem, který předkládáme publiku, zabývali podrobně delší časový úsek, máme výhodu v tom, že známe terminologii a víme (nebo lépe měli bychom vědět) o problematice více než oni. Proto musíme hovořit zpaměti a bodové odkazy na snímcích prezentace jsou jen orientačním vodítkem, oporou paměti.
- dodržení naplánovaného času
Snažte se dodržet naplánovaný čas. Přesnost bývá výsada králů a prvním věc, kterou spousta posluchačů bezděčně udělá v okamžiku zahájení prezentace je ta, že se podívají na hodinky. Totéž učiní na konci prezentace a pokud se časový limit výrazněji protáhne, mají pocit, že je okrádáte o jejich drahocenný čas.
- sledování chování posluchačů
Sledujme při prezentaci alespoň periferním viděním posluchače. Pokud se začnou výrazněji mezi sebou bavit, bývá na vině buď nezáživnost, nudnost prezentace, nebo objevili nějakou chybu nebo věc, která se jim nepozdává. V tomto případě musíme rozkrýt nenápadně příčinu a následně ji eliminovat. Stejně tak je na pováženou, když je moc velký klid a někteří z posluchačů začnou usínat. Působí komicky, když si přednášející něco vykládá jen pro sebe a alespoň nonverbálními prostředky (pohledem, gesty) nekomunikuje s protější stranou.
Kapitola 2: Image prezentujícího
- vhodné oblečení (o stupínek lepší než posluchači)
První dojem, který si o určité osobě uděláme, nás provází většinou hodně dlouho. Když si určitého člověka "zaškatulkujeme", zařadíme si ho do určité skupiny, dá mu většinou hodně práce, než se tohoto stigmatu zbaví. Dobrým příkladem jsou "jedničkáři" a "čtyřkaři" ve třídě. Mnozí pedagogové jim dávají známky podle skupiny, v níž jsou zavedeni, a přikloní se při klasifikování tím nebo oním směrem.
Maturitní práci budeme samozřejmě prezentovat ve společenském obleku s kravatou. Měli bychom mít uzavřené šněrovací boty a s ohledem na význam této události nepřipadá žádná ležérnost do úvahy. Je třeba upozornit na výkřiky tzv. "podnikatelské" módy z konce 20. století, kdy se nosila křiklavá fialová, žlutá nebo zelená saka, bílé ponožky, sandály apod. Dnes již pokročila kultura oblékání a etikety podle zahraničních vzorů velkými kroky vpřed a nestává se tak často, že by byl ve způsobu oblékání toho nebo onoho nějaký zásadní problém.
Zásada oblékání při veřejné prezentaci je - být alespoň o stupínek lépe oblečeni než posluchači. Přestože nám mohou pestré barvy slušet, pro tento případ se jich vyvarujme. Stejně tak se vyvarujme čehokoli, co by mohlo působit v daném okamžiku rušivě (třeba i hluboký výstřih u žen).
- vhodné decentní doplňky
Oblečení můžeme doplnit vhodnými decentními doplňky, žádný z nich však nesmí být nápadný, strhávat na sebe pozornost ani působit jakkoli rušivě.
Kapitola 3: Rétorika
- zásadní význam – hlas
Zabarvení hlasu je každému z nás dáno a nelze jej výrazněji ovlivnit. Co však ovlivnit jde, je pregnantní výslovnost, tempo řeči, intonace. Vzpomeňme si na rozdíl v interpretaci textu, kdy na jedné straně přednáší báseň žák ve škole před tabulí, a na druhé straně ji reprodukuje profesionální herec, recitátor, který prošel hlasovým výcvikem.
- využívat hlasové nuance – gradace hlasu, střídání tempa výkladu, pomlky
- melodická řeč
- užívání krátkých vět
- zřetelně vyslovovat
Důrazně je třeba doporučit, aby si každý vyzkoušel prezentaci před jinou osobou (spolužákem, třídou, rodiči, apod.) a požádal ji, aby mu sdělila chyby, kterých se dopustil.
- obsah a forma sdělení
Při formulování myšlenek doporučujeme
- nepoužívat nadmíru cizích slov
- přirovnávat, používat synonyma – neopakovat se
- lépe znějí přesné údaje než údaje přibližné
- do prezentace nepatří pochybnosti
- pozor na parazitická slova, odkašlání, citoslovce („ehm“, „ééé“), nespisovné výrazy („taklen“, „totok“, „todlenc to“, „včera ráno jsem jich viděl", „šlajsna“= lodní propust, „šlajfovat“= brzdit)
Kapitola 4: Předcházení trémy
Tréma je stav, který určitě každý z nás v té či oné podobě zažil. Pod vlivem vnějších podmínek se nám stáhne hrdlo (mnohdy nejen to), nastoupí průvodní příznaky stresu a v nejhorším případě se dostaví "okno", blížící se svou velikostí výkladní skříni. V tom okamžiku ani nevíme, jak se jmenujeme, natož pak cokoli o tom, co jsme si předem připravili a co vlastně chceme říkat.
Trémě lze alespoň do jisté míry předejít
- důslednou precizní přípravou
- opakováním, prezentováním „nanečisto“ před kamarádem
- prověřením techniky
- pozitivním naladěním
- včasným příchodem
- znalostí prostředí
- zklidněním
- pravidelným pomalým hlubokým dýcháním
Kapitola 5: Hlavní chyby při prezentování
V následujících bodech jsou schematicky shrnuty hlavní chyby, které se mohou při prezentování vyskytnout. Bývá vhodné si v poslední přípravné fázi, kdy již máme prezentaci hotovou, projít tyto body a na každý z nich si odpovědět. Tím je možné minimalizovat většinu rizik a zvyšuje se pravděpodobnost, že naše prezentace bude úspěšná:
- nedostatečná příprava
- špatný odhad posluchačů
- špatné zpracování tématu
- chyby techniky – nefungující audio, ...
- nevhodně zvolený oděv a doplňky
- nejisté vystupování
- statický monotónní projev
- nevhodný začátek – omluvy, výmluvy („já jsem myslel a nevěděl“)
- nelogická struktura
- nesourodé pomocné materiály - „grafický cirkus“
- přílišná vizualizace
- zahlcení grafy, tabulkami, obrázky
- napomínání, zesměšňování, povyšování se
- nezvládnutí konfliktních situací
- nedostatečný nebo žádný prostor pro otázky
- parazitická slova
- rychlé nebo příliš pomalé tempo řeči
- nervózní pohyby – hraní si se šperky, upravování si brýlí, hraní si s tužkou
- přehnaná gestikulace
- postoj „zády k publiku“, nedostatek očního kontaktu
Kapitola 6: Než předstoupíme před publikum
Vím,
- proč to dělám, tj. jaký je účel mé prezentace
- kdo je moje publikum (postoje a úroveň znalostí)
- odkdy dokdy budu mluvit
- co od mé prezentace účastníci očekávají
Mám jasno v tom, co je to jedno hlavní téma mé prezentace.
K tématu jsem sesbíral veškeré informace, které jsem mohl sesbírat.
Připravil jsem si
- detailní úvod, tvořící 10 - 15% celé prezentace
- správnou strukturu pro své téma
- finální prezentaci na 75% času, který mám k dispozici
Zaškrtl jsem si, co můžu vynechat při nedostatku času.
Posluchačům jsem oznámil předem, co je třeba.
Mám připraveny veškeré pomůcky, které využiji.
Zkontroloval jsem si pravopis.
Mám záložní plán pro případ nefunkční techniky.
Prezentaci jsem si několikrát nahlas řekl.
Zodpověděl jsem si nejtěžší otázky, které mohu dostat.
Můj oděv a celkově vzhled ladí s prezentací a pomůckami.
Udělal jsem vše pro 100% spánek před prezentací.
Mám s sebou náhradní kabely, žárovky, fixy, atd.
Zkontroloval jsem vybavení místnosti, akustiku, teplotu.
Mám nainstalovány vizuální pomůcky.
Mám vše pro pohodu a 100% výkon? (nápoje, pomůcky…).
Uspořádal jsem si místnost tak, aby mi vyhovovala.
Rozcvičil jsem se.
Přivítal jsem se s účastníky.
Kapitola 7: Kontrolní otázky
- Dáváme při prezentovní přednost přečtení předem vytvořeného textu k jednotlivým snímkům (abychom měli vše dobře a nespletli se) nebo je vhodnější prezentovat zpaměti?
- Čím se zabývá rétorika?
- Jakým způsobem můžete ovlivnit trému?
- Jaká by měla být image prezentujícího?
- Kterým hlavním chybám při prezentování byste se měli snažit vyhnout?
Kapitola 8: Cvičení
- Zkuste si před spolužáky, rodiči - tedy na veřejnosti - přednést prezentaci, kterou jste si cvičně vytvořili v předchozí lekci. Sledujte čas svého vystoupení, požádejte ostatní, ať s vámi po skončení vystoupení rozeberou. Vystoupení si můžete cvičně nahrát na videokameru.
Kapitola 9: Autotest
- Doba našeho vystoupení při prezentaci:
- Rétorika je:
- Která z uvedených zásad prezentování je chybná:
- Jakým způsobem můžu předejít trémě?
- Vyber variantu, která není rétorickou chybou:
Lekce 4: Osnova prezentace maturitní práce
Obsahem této lekce je seznámit studenty s osnovou prezentace, s jejím členěním a časovými rozpětími jednotlivých částí.
Kapitola 1: Úvod prezentace
- Začátek prezentace:
- pozdravit
- představit se
- proč právě já prezentuji
- Úvod:
- úvod do problematiky
- cíle
- Ice Breaking – „prolomení ledů“, navázání kontaktu s publikem
Tato část zabere cca 10 – 15 % času prezentace.
Kapitola 2: Hlavní část prezentace
Hlavní část prezentace
- nejdůležitější část prezentace
V této části je sděleno vše důležité, co chceme posluchačům sdělit.
- pravidlo tří – důležité věci říci třikrát jinak, aby si je posluchač zapamatoval
Opakování je matka moudrosti. Pokud chceme, aby si posluchač nějaký údaj zapamatoval, sdělíme mu ho třikrát s různým časovým odstupem - pozor - ale pokaždé jinak, jinými slovy.
- sled snímků a obsah musí mít logiku
Hlavní část zabírá cca 75 % času prezentace.
Kapitola 3: Závěr
Závěrečná část plynule přechází k řízené diskusi. Pokud nemá publikum otázky, můžeme si otázku položit sami (třeba způsobem "... mohlo by se zdát, že v této oblasti by se mohla vyskytnout otázka ...". Protože známe na tuto otázku odpověď, vyplníme hluché místo diskuse krátkým příspěvkem a nikdo ani nepostřehne, že něco není tak, jak má být.
- v několika větách shrnout prezentaci
- poděkovat za pozornost
- vyzvat k otázkám
Tato část zabere cca 5 – 10 % prezentace.
Kapitola 4: Kontrolní otázky
- Co zařadíme do úvodu prezentace?
- Co rozumíš termínem pravdilo tří?
- Co by měl obsahovat správný závěr prezentace?
- Jak bys stanovil časového rozpětí (v procentech) jednotlivých částí prezentace?
Kapitola 5: Cvičení
- Vytvoř si osnovu vlastní prezentace, kterou budeš vytvářet pro potřeby obhajoby maturitní práce.
Kapitola 6: Autotest
- Pojmem Ice Breaking rozumíme:
- Úvodní část prezentace by měla zabírat:
- Hlavní část prezentace by měla zabírat:
- Závěr prezentace by měl zabírat:
- Pod pojmem pravidlo tří rozumíme:
Lekce 5: Literatura
- ATKINSON, C. Působivé prezentace v Powerpointu 2007. 1. české vyd. Praha : Computer Press, 2008.335 s. ISBN 978-80-251-2119-1.
- HOLOUŠOVÁ, D.; KROBOTOVÁ, M.; kol. Diplomové a závěrečné práce. Dotisk 2. vyd. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, 2008.117 s. ISBN 80-244-1237-3.
- NÖLLKE, C. Umění prezentace: Jak přesvědčivě, srozumitelně a působivě prezentovat - Poradce pro praxi. Praha : Grada Publishing, 2004, 111 s., ISBN-80-247-9057-2.